Aischylos
Aischylos (řecky Αἰσχύλος; 525 př. n. l. Eleusína v Attice – 456 př. n. l. Gela na Sicílii) byl první z řady velkých řeckých dramatiků, píšících tragédie (dalšími byli Sofoklés a Euripidés).
Život
Byl synem bohatého statkáře Euforióna z Eleusíny, později žil v Athénách. Původním povoláním byl voják, bojoval v řecko-perských válkách – tyto zásluhy vyzdvihl v nápise na hrobě, který si sám napsal. Účastnil se bitev u Marathónu a Salamíny. Podle legendy zemřel, když mu orel pustil na hlavu želvu.
Je považován za zakladatele antické tragédie, zavedl druhého herce a stal se tak tvůrcem evropské dramatické tradice. Jeho náměty byly téměř vždy mytologické, jen občas historické (Peršané). Prosazoval demokratické ideály, svobodu a obětavou lásku k vlasti, zastával názor, že svět je řízen božskou spravedlností. Základním rysem tragična podle Aischyla je lidské jednání plné nebezpečí, které každou chvíli přivádí člověka do bezvýchodných situací, v nichž tentýž čin je nutností, povinností, zásluhou ale současně největším proviněním.
Aischylos byl zbožný člověk, takže podle něj byla moc bohů neomezená. V jeho hrách vystupuje Zeus jako spravedlivý vládce, který nesnáší lidskou domýšlivost a stíhá ji zaslepením, ve kterém se člověk dopustí hříchu a provinění a je za něj potom potrestán. Aischylos používal slavnostní jazyk plný básnických obratů a novotvarů. Po Aischylovi je pojmenována např. planetka 2876 Aeschylus.
Dílo
Je autorem 90 tragédií, avšak pouze sedm z nich se dochovalo v celém znění, mezi nimi i jeho nejslavnější hra a také jediná dochovaná trilogie Oresteia. Dalších 72 tragédií známe alespoň podle názvu. Nejvíc se proslavil změnami v koncepci řeckého dramatu. Zavedením druhého herce umožnil dialog a dramatickou akci. Jeho hrdinové jsou řečtí bojovníci a vojáci. Aischylovské látky a příběhy byly velmi často zpracovávány v 19. a 20. století (O’Neill, P. B. Shelley, G. G. Byron a jiní) a jejich aktuálnost přetrvává dodnes.